Ewald Murrer hovoří sám k sobě ústy Jo Sia-Si, blázna který v sobě oslovuje mudrce: “Milé dítě, brány otcovského domu jsou ti zavřeny, pospěš tedy na cestu. Všechny mé příběhy znáš, již jsou dopovězeny, všechna má pohlazení jsou rozdána – všechny políčky jsem ti dal. Pospěš na cestu, až se jednou vrátíš k mému smrtelnému loži, vypovíš mi své příběhy. Jediný dotyk, který na nás ještě čeká, je ten, kterým mi zatlačíš oči. Odejdi dítě, není již ničeho, co bych ti nedal.”
vyhledávání
nepřehlédněte!
Rubriky
- čtení a akce (13)
- novinky (35)
- recenze a ohlasy (35)
- rozhovory, portréty, medailony (5)
- texts in english (4)
- texty (89)
- fejetony EMW (2)
- Knihy, publikace, CD a další nosiče (4)
- korespondence (3)
- texty EMW (61)
- video a audio básně (7)
- vizuální básně (22)
Stránky
Archivy
- Duben 2012 (5)
- Březen 2012 (3)
- Duben 2011 (2)
- Březen 2011 (1)
- Prosinec 2010 (1)
- Březen 2010 (1)
- Únor 2010 (2)
- Prosinec 2009 (1)
- Listopad 2009 (1)
- Říjen 2009 (1)
- Srpen 2009 (2)
- Červenec 2009 (1)
- Červen 2009 (4)
- Květen 2009 (7)
- Duben 2009 (10)
- Březen 2009 (17)
- Únor 2009 (8)
- Leden 2009 (1)
- Prosinec 2008 (26)
- Listopad 2008 (87)
Odkazy
Marek Hejduk fotograf, aneb zvláštní úhel pohledu
publikováno 9. 3. 2010 v 14.46hv kategorii čtení a akce — 2 komentáře »
Úvodní slovo k vernisáži výstavy fotografií Marka Hejduka Svíravé sloupy a jiné fotografie. 8. 3. 2010 v literární kavárně Řehoře Samsy v Praze
Ewald Murrer
Marek Hejduk je plachý. Poznal jsem ho jako plachého básníka, znám ho jako plachého diskutéra, jako plachého kamaráda, plachého fotografa. Marek Hejduk se ostýchá podívat se na svět kolem sebe zpříma, podívat se na svět jako na celek, obsáhnout ho celý v široké škále tvarů, barev, pohybů a osudů. A o to více se věnuje oněm výsekům které na něho pro jeho ostych zbydou. Dlouho se dívá na křivku či jiný geometrický tvar v nehybnosti nějakého kouta do nějž se většina ostatních - těch kteří se na svět kolem sebe dívají jako na celek - nikdy pořádně nepodívá, neboť by to považovala za ztrátu času. Ale Marek Hejduk si v těch koutech hledá své poklady. Své soukromé a často jen obtížně sdělitelné poklady. Je okouzlen těmi rýsujícími se minipříběhy, které pro něj mohou být v sekundě celým životem, na milimetru papíru románem. Zkušený kunsthistorik by zde možná řekl, že fotograf Marek Hejduk má nezvyklý úhel pohledu. Jiný úhel pohledu. Ale jaký úhel pohledu to vlastně ten Marek má?
V houštině slov a osudů… Několik vět o básnickém setkání ve Vimperku
publikováno 10. 2. 2010 v 22.10hv kategorii novinky, čtení a akce — 6 komentáře »
Ewald Murrer
U smíchovského nádraží jsem do auta naložil Pavla Kukala a Šárku Hromádkovou abychom vyjeli zasněženou krajinou z Prahy k Šumavě vstříc třetí Houštině slov, literárnímu večeru z cyklu který ve Vimperku pořádá v tamním Městském kulturním domě Roman Szpuk, duchovní otec skupiny XXVI. Ve Vimperku jsme podle telefonických instrukcí Romana Szpuka našli hotel Terasa, kde nám bylo přespat. V lokále této ubytovny jsme počkali na další účastníky poetické seance - Kateřinu Rudčenkovou a Milana Šedivého. Po úvodních kávách, pivech, džusech a také po českých oblohách na evropských talířích jsme vyšli do města na malou procházku - antik, pak přes náměstí s pověstnou vimperskou madonou náboje nečekaně erotického dolů kolem pivovaru a zase vzhůru na zámek. Výhledy do krajiny a na střechy města. Povídání, seznamování. Na zámku zjištění že již tam není svérázný lokál kde jsme před dvěma lety s Romanem a Ivou Košatkovou sledovali místní mládež a její těkavé reakce na všelijaké omamné látky. Pak již v šeru cesta do místního kulturního domu - kde na podiu klavírista Jan Tláskal ladil svůj nástroj. Pod podiem úctyhodné čalouněné křeslo se stojací lampou hodné Nedělních chvilek poezie. Na začátek seance ostatně Jan Tláskal zahrál jeho někdejší znělku.
Kořeny, kmen a větve melancholie - Výstava obrazů, kreseb a prací na papíře Heleny Wernischové
publikováno 1. 11. 2009 v 21.28hv kategorii čtení a akce — 1 komentář »
Akademický klub I. lékařské fakulty University Karlovy - Faustův dům, Karlovo náměstí 40, Praha 2. 19. října až 6. listopadu 2009. Vernisáž proběhla 19. 10. 2009 od 17 hodin. Úvodní slovo pronesla prom. hist. Věra Jirousová, zazpívaly členky a členové dětského komorního sboru Slavíček pod vedením Lenky Šmídové (členkou sboru je mj. Adelaida Henrietta Wernischová).
Helena Wernischová - charakteristika některých vystavených děl:
Zasněžené město (1980 - 2005; 100 x 100 cm) má kořeny ještě v Praze bez barevných fasád, sešeřelé, tmavé, jen okna sem tam žhnou do smrákání. Oblak-vznášedlo nehlučně klouže ulicemi těsně nad sněhem, ptačí skřeti upřeně pozorují. V průchodech mizí chodci. Ptačí hlava uprostřed fasády a lístek s nápisem Lop-Lop zmiňují letmo Maxe Ernsta, plakát na domě s citací Magritta se přihlašuje k tichu, utkvělosti a úžasu. Hale-Boppova kometa v okně je zdvojenou datací, takto vypadalo její postavení nad Prahou r. 1997. A na svěže zeleném kopci (kupoli) nad zasněženým městem rej soch (osudů?), činnost a nová zauzlování.
MAČ
publikováno 10. 12. 2008 v 14.16hv kategorii čtení a akce — žádný komentář »
23. 7. 2007, Brno - XVIII ročník festivalu MAČ (Měsíc autorského čtení) v divadle Husa na provázku.
Po olomouckém čtení během festivalu v galerii U mloka bylo toto druhé mé vystoupení po dlouholeté pauze. A navíc na prknech dosud největšího divadla v jakém jsem se jako autor ocitl. Přijeli jsme tedy s Veronikou a Kryštůfkem 22. července do Brna plni očekávání. Pilná asistentka Měsíce autorského čtení Svatava nás zavedla do bytu patřícího divadlu. Byl to trochu šok, neboť nepořádek v něm byl na nás opravdu velký. Hory a hory knih, svršků, monitorů, hraček, rekvizit a všeho možného - vše neústrojně promícháno do jednoho pestrého celku spolu s prachem a nejrůznější špínou. A zápach, strašný zápach. Nechtělo se nám shánět rychle jiné ubytování a tak jsme se se štítivými pocity snažili upravit lože, což se s pomocí zásoby prostěradel a povlečení, o nichž nebylo jisté kdy naposledy a zda vůbec byla prána, dařilo jen těžko. Přespali jsme tam jednu noc abychom se druhý den narychlo přestěhovali do hotelu.
V den D jsem byl nejdříve pozván do brněnské redakce ČRo, abych si zde s rozšafnou paní redaktorkou na živo do éteru popovídal o chataření, vaření a podobných kulturních tématech. Po milém žvatlání jsme se dostavili do divadla Husa na provázku.
8. 12. 2008 - Vernisáž plakátů Dj Victoriouse G. v pražské Kávovarně
publikováno 9. 12. 2008 v 16.09hv kategorii čtení a akce — žádný komentář »
Vernisáž byla zahájena modifikovaným projektem UP. Dj Victorious tentokrát hrál jen na jeden gramofon a EMW použil místo mikrofonu megafon. Pro tuto příležitost také nasadil nový text, takže k mozaice tříštivých informací přibyl další motiv.
Použil jsem nedávno složenou báseň, ovšem pozměnil jsem ji do podoby k večeru patřičnější:
Do pekla dolů,
do nebe vzhůru?
Nebo naopak?
Je v pekelném kotli
zlatý klíč
od nebeské brány?
Nebo se chodí do pekla
přes nebeský dvorek
kam chodí močit andělé?
Kam chodí močit andělé?
Do nebe vzhůru?
Do pekla dolů?
Zde můžete báseň porovnat s původní verzí
Večer v Kávovarně byl podle mě zatím nejlépe zvládnutý technicky - také atmosféra našeho výkonu se mi zdála zatím nejlepší. Problémem bylo jen to, že přišlo velmi málo diváků (což rozesmutnilo DJV) a také fakt, že jsem si zapoměl svoji vojenskou čepici s Madonou.
Up v Litoměřicích - Horor a maska v Knihovně K. H. Máchy
publikováno 2. 12. 2008 v 22.11hv kategorii novinky, čtení a akce — 1 komentář »
K účasti na tématickém haloweenském večírku Horor a maska, pořádaném litoměřickou knihovnou Karla Hynka Máchy mě oslovil Jaro Balvín v ústeckém klubu Mumie, kde jsme s audiovizuálním programem Up vystoupili poprvé. Příprava byla trochu tajemná, leč poslední přesvědčovací kapkou byl plakát který se pořádající straně velmi vyvedl. Umluveno bylo také, že po programu v knihovně vystoupí Dj Victorious Glorious se svým setem ještě v hudebním klubu Baronka.
Litoměřice, 28. listopadu 2008. Po příchodu do knihovny jsem byl potěšen přítomností lidí velmi výtvarných (na pozvánce byl oznámen večírek v maskách). Oslovil jsem jednoho pána jehož maska byla obzvlášť povedená. Ukázalo se však že se o masku nejedná a pán tak chodí pořád - byl to nějaký guru, člověk v Indii vyléčený ze zhoubné nemoci a u nás šířící sympatické učení (Jogi Mokšanand, pozn. redakce bulletinu Knihovny K. H. Máchy v Litoměřicích). Přítomní trochu ztuhli, ale pán sám se smál. Pak už jsem byl opatrnější a masky si prohlížel lépe, neboť nyní se téměř u každé vkrádala myšlenka, že by se mohlo jednat i o běžnou vizáž.
Večer v Galerii U mloka v Olomouci - Festival básníků 2007
publikováno 24. 11. 2008 v 22.27hv kategorii čtení a akce — žádný komentář »
26. 4. 2007, Olomouc, Galerie U mloka, sedmý ročník autorských čtení. Pro mě to bylo po jedenácti letech první vystoupení před živými posluchači. Tedy směs očekávání, ostychu, nadějí a obav. A publikum bylo náročné, neb ho povětšinou tvořili sami básníci - Roman Szpuk, Pavel Rajchman, Pavla Šuranská… Ale pěkné to bylo, pěkné. Komorní a tedy jako návrat na prkna ideální. Četl jsem z připravovaných sbírek Nouzové zastavení času a Skrze tu hlubokou tmu vedla cesta. Poté jsem zavzpomínal na časy Sešitů pro nezavedenou literaturu Iniciály. Večer byl na plakátech uveden takto: někdejší šéfredaktor časopisu Iniciály kromě čtení ze svých dvou připravovaných knih opráší básně autorů kterým start v onom časopise nepomohl. Je pravděpodobné, že některý z nich to přijde dokázat osobně. Osobně to dokázat přijel chudák Jakub Bielecki, kterého se ta uvedená charakteristika zrovna nijak zvlášť netýká (tedy mluvíme-li o kvalitě jeho současných textů, která je vysoká. K publikačním možnostem mu otištění v Iniciálách opravdu nejspíš moc nepomohlo). Po čtení Jakuba Bieleckého se rozpoutala krátká diskuse na povšechná témata. To mám rád, rád odpovídám na otázky jaké často nedostávám a rád si povídám o věcech nad kterými mě obvykle vůbec nenapadne se zamyslet. Čehož jsem si užil. I když zatím žádná diskuse se v tomto směru nevyrovná té, kterou jsem zažil v Huse na provázku po mém večeru v rámci Měsíce autorského čtení 2007, ale to je jiná historie. V Olomouci si to užil i Kryštůfek - pro něj je to již navždy to město kde mohl celý hotelový pokoj omotat toaletním papírem.
Překračování času
publikováno 22. 11. 2008 v 21.36hv kategorii čtení a akce — žádný komentář »
- Po ukončení večera na schodech vyšehradského Nového probošství - Ewald Murrer, Bohdan Chlíbec, Jiří Hauber, Pavel Kolmačka, Roman Szpuk
Bylo to vlastně moje druhé oficiální vystoupení, (nepočítám-li rozhlasovou pětiminutovku kterou z mé poezie připravil Československý rozhlas pod názvem Kdo se dotkne hvězd - vysílalo se to 20. prosince 1983. První oficiální čtení jsem měl dne 13. 11. 1989, doslova v předvečer změn. Proběhlo pod režií Mirka Kováříka v Rubínu na Malostranském náměstí jako jeden z večerů Zeleného peří. Recitovaly se básně moje, Romana Szpuka a Pavla Kukala). Předtím jsem vždy četl pouze neorganizovaně a bez příslušných povolení. Nejčastěji někde na lavičce v parku úzkému okruhu posluchačů (tehdy především posluchaček), pravidelnějším místem takových čtení byl ochoz dřevěného karpatského kostelíka na Petříně, tam jsem to měl rád. Četl jsem také v bytě Jáchyma Topola a v jiných bytech kde byly pořádány podzemní večery poezie. A nyní taková oficialita. Ovšem zase jsme byli glajchšaltováni a škatulkováni z opačné strany. Křesťanství se akcentovalo nějak moc - a já byl křesťanem velmi intuitivním a na hony vzdáleným dogmatům. Jiří Krtička-Hauber z nás již formoval křesťanskou skupinu a snažil se organizovat jednotná provolání a pravidelá poradní setkávání. Nutno ovšem říci, že mu ten Portál nijak nefungoval. Něco jiného byla básnická skupina XXVI, jejímž vůdčím duchem byl a je Roman Szpuk, ta se sice také proklamovala jako skupina křesťanská, bylo to však sdružení velmi liberálně volné a svůj prostor v ní bez obav z nějakého omezování našli nejen mladí křesťané různých vyznání, ale i pankáči, pivní underground, intelektuálové, tápavá učňovská mládež i zcela proklamativní ateisté. Ostatně skupina XXVI takto funguje dodnes. Překračování času bylo společným večerem skupin XXVI a Portál a až na tu atmosféru až příliš oficiální, očekávání starších katolíků, kteří si přišli ten svůj dorost poslechnout se směsí naděje a podezřívavosti, a především příšerného kvarteta zobcových fléten které pásma básní přerušovalo v rytmu Nedělních chvilek poezie, to byl docela hezký večer.
Nouzové zastavení času - večer v literární kavárně Obratník. Uvedení stejnojmenné knihy EMW
publikováno 20. 11. 2008 v 21.31hv kategorii čtení a akce — žádný komentář »
- Poslední z řady pozvánek na křest Nouzového zastavení času
Pražské uvedení knihy Nouzové zastavení času proběhlo 26. června 2007 ve smíchovské literární kavárně Obratník Romana Poláka, majitele nakladatelství Protis. Ve sklepení tam má takový malý pěkný sálek, velké plátno, malé podium a několik řad sklápěcích židlí jako v biografu. Atmosféru Obratníku mám rád (s jedinou výjimkou - zavírají brzo a obsluha není ochotna večer jakkoliv prodlužovat - a je to opravdu škoda, básníci nechodí spát v deset).
Již dlouho před večerem jsem se domlouval se Starými kamarády Martinem Antošem (Moritz Langenase) a Miroslavem Lauschmannem (Henry Kraftonin) se kterými jsem se kdysi dávno potkal na zahradnickém učilišti a se kterými jsme také v těch dávných dobách sepisovali básně a společně je publikovali například ve školním časopise zahradníkův rok. Představoval jsem si, že něco společně přečteme, ale pány přepadl ostych, takže nakonec jen spolu se mnou polili knihu šampaňským. Večer jinak řídil Jakub Bielecki v roli mého tiskového mluvčího, což bylo legrační (viz jeho tiskovou zprávu: Murrer nebude mlčet).
Páteří večera však bylo promítání mé videobásně Ein Notaufenhalt der Zeit (což je takový film). Zvolil jsem nesestřihanou hodinovou verzi. V ukázce se můžete podívat na kratší verzi: část první - ein Notaufenthalt der Zeit, part 1., část druhá - ein Notaufenthalt der Zeit, part 2. Je to převážně černobílé s depresivní hudbou, monotónně se opakujícími řadami obrazů a krátkých videošotů. Veselé to asi není. Lidé seděli spořádaně v křesílkách a nikdo ani moc neutíkal. Možná ale jen proto, že jsem stál na schůdcích vedoucích ze sálku vzhůru do kavárny a jim to bylo blbé. Z některých odezev chápu že bylo těžké absolvovat promítání celé.
Básník v samotě hor
publikováno 19. 11. 2008 v 14.31hv kategorii čtení a akce — žádný komentář »
11. 6. 2008 jsem odjel na Šumavu, neboť jsem potřeboval klid na rozvržení a první náčrt nové sbírky Kronika muže bez paměti kterou již nějaký čas nosím v hlavě. Na internetu jsem si našel malý rodinný penzion v Oboře u Kratochvíle. Byla to právě blízkost zámku Kratochvíle která mě k této volbě zlákala (jako dítě jsem tam prožil kouzelné chvíle dobrodružného výletu a kratičkého života na zámku, neboť tam žili nějací maminčini přátelé jako kasteláni). Cestou tam jsem se obřadně zastavil ve vsi Myšenec abych se vyfotografoval před cedulí s jejím názvem a mohl tu fotografii poslat pro pobavení Veronice.
V penzionu bylo prázdno, ubytovala mě malá strašidelná stařenka. Křídlo ve kterém jsem dostal pokoj se jménem Kristián (všechny pokoje jsou tam pojmenovány podle filmových postav) bylo zcela pusté a ozvěna se rozléhala strašidelně. Pršet začalo ihned poté co jsem za sebou zavřel dveře. Temnou oblohu ozařovaly blesky. Elektřina kolísala a světlo svítilo přerývaně. Internet vypadl a já nemohl odeslat legrační fotografii s Myšencem, ani nic jiného. Naslouchal jsem u dveří zda neuslyším šouravé kroky té babičky s upířím pohledem pod šedivým drdůlkem…