Ewald Murrer

Mezi snem a skutečností (1997)

EMW u kardinála Vlka - křesťanský vlak jede rychle, v zatáčkách sice zpomaluje, ale vyskočit se ještě bojím

Roman Lang

Ewald murrer bývá označován za představitele českého magického realismu i za pokračovatele pražské německé Iiteratury. Vydal již řádku knih, ta prozatím poslední, nazvaná Sny na konci noci, vyšla loni na podzim.

Prý jsi začínal jako zahradník na Pražském hradě…
Ano, za prvé mě to bavilo, za druhé jsem se na jinou střední školu nemohl dostat, protože můj otec (Ivan Wernisch - pozn. red.) byl v té době zakázaným autorem. Byla to práce krásná a inspirativní, měl jsem klíče ad zpustlých Lcdeburských teras. kde jsem rád relaxoval a tvořil.

Od roku 1991 jsi pracoval v literárním časopise Iniciály.
Dostal jsem se tam díky Petru A. Bílkovi, zprvu jsem byl redaktorem. podeji šéfredaktorem. Po nějaké době jsem předal vedení Iniciál člověku, který je doslova pohřbil (Karel Rada, pozn. EMW). A to ještě dost nešťastným způsobem, S Naďou Macurovou teď uvažujeme o vzkříšení Iniciál, ale zatím není dost financí.

Vyšlo ti už pět knih. Jsi spíše básník, nebo prozaik?
Začal jsem klasicky poezií, pak přisel Zápisník pana Pinkeho, to už byla spíše lyrická próza, a časem mé nápady tak nějak samy vplynuly do krátkých próz, které už v mé tvorbě jednoznačně převažují, teď dokonce píšu svůj první román.

Je Ewald Murrer hrabě Herbert Lusperto de Pedurac? (1993)

Radka Štefaňáková

 Publikoval jste ve Spojených státech, ve Francii, Chorvatsku, Maďarsku, u Penguin Books v Londýně. U nás vám vyšla naposledy kniha Zápisník pana Pinkeho, připravujete román Okolnosti snu, sbírku povídek Sny na konci noci. Často se v díle zmiňujete o mystice a okultismu, hrajete si s tématy života a smrti, násilí a něžnosti, proč?

„To o čem hovoříte je záznam všedního života, toho, co je kolem nás. Nejsem okultista ani mystik, ta témata jsou všední. Jsem pouhý zaznamenavač. Pravda, dá se říci: co je skutečnost, co je jen hra? To mě vzrušuje, lákají mne polostíny, světlo, které ze tmy vytahuje nejasný obrys těžko popsatelné tváře. Často píši o lásce, neboť ona je takovým polostínem, láska ve své záhadnosti mne přitahuje, motivuje, žene kupředu, tedy snad kupředu. Mnohdy v tvorbě popisuji sny, svědectví po návratu z těch tajemných krajin, z míst plných temného patosu, z hlubokého, tajemného světa. Setkávám se v těch dalekých krajinách s krví, která koluje v mých žilách…”

Říká se, že původem nosíte v sobě i krev modrou, šlechtickou?

„Nevím o tom”, usměje se a zvedne, „snad hrabě Lusperto, nikoliv já…”

Nikdy se nechci probudit ze snu (1993)

Radka Štefaňáková

Hovoříme s mladým básníkem, spisovatelem a šéfredaktorem literárního časopisu Iniciály Ewaldem Murrerem.
Slovo na sobotu, 20. listopadu 1993

Příjemné je pro mne uzavřít se do svého světa, kde je všechno, co k životu potřebuji, Právě tady hledám inspiraci ke své tvorbě. Ke psaní mě vede pocit, že můj svět je opravdu hezký, nenajdete v něm ani války, ani morové rány, nikdo tam nikoho nevraždí, ani neubližuje, Chtěl bych, aby přerostl hranice mého já. Chtěl bych se o něj podělit se svými čtenáři.”

EWALD MURRER (29) působí jako šéfredaktor literárního časopisu Iniciály. Debutoval sbírkou “Mlha za zdí” v Mladé frontě v edici Ladění, Druhou sbírku .. Vyznamenání za prohranou válku” mu lotos vydalo nakladatelství VOKNO, poslední kniha se jmenuje “Zápisník pana Pinkeho” a vyšla v nakladatelství Inverze. V současné době Ewald Murrer připravuje k vydaní v Mladé frontě román “Okolnosti snu”.

„Vystřídal jsem různé profese. Dělal jsem zahradníka na Pražském hradě, což byla zajímavá práce. Navíc jsem při ní mohl psát, Mel jsem klíč od Ledeburských teras, tam jsem si odemknul, a když právě nebylo nic na práci, lehnul si pod kvetoucí strom a psal si básně, V té době jsem publikoval v samizdatu, takže doslova platilo známé rčení, že pod svícnem bývá největší tma…”