Ewald Murrer hovoří sám k sobě ústy Jo Sia-Si, blázna který v sobě oslovuje mudrce: “Milé dítě, brány otcovského domu jsou ti zavřeny, pospěš tedy na cestu. Všechny mé příběhy znáš, již jsou dopovězeny, všechna má pohlazení jsou rozdána – všechny políčky jsem ti dal. Pospěš na cestu, až se jednou vrátíš k mému smrtelnému loži, vypovíš mi své příběhy. Jediný dotyk, který na nás ještě čeká, je ten, kterým mi zatlačíš oči. Odejdi dítě, není již ničeho, co bych ti nedal.”
vyhledávání
nepřehlédněte!
Rubriky
- čtení a akce (13)
- novinky (35)
- recenze a ohlasy (35)
- rozhovory, portréty, medailony (5)
- texts in english (4)
- texty (89)
- fejetony EMW (2)
- Knihy, publikace, CD a další nosiče (4)
- korespondence (3)
- texty EMW (61)
- video a audio básně (7)
- vizuální básně (22)
Stránky
Archivy
- Duben 2012 (5)
- Březen 2012 (3)
- Duben 2011 (2)
- Březen 2011 (1)
- Prosinec 2010 (1)
- Březen 2010 (1)
- Únor 2010 (2)
- Prosinec 2009 (1)
- Listopad 2009 (1)
- Říjen 2009 (1)
- Srpen 2009 (2)
- Červenec 2009 (1)
- Červen 2009 (4)
- Květen 2009 (7)
- Duben 2009 (10)
- Březen 2009 (17)
- Únor 2009 (8)
- Leden 2009 (1)
- Prosinec 2008 (26)
- Listopad 2008 (87)
Odkazy
V zahradách Hradu
publikováno 27. 12. 2008 v 17.47hv kategorii fejetony EMW — žádný komentář »
Na Pražském hradě jsem v letech 1984 až 1991 s různými přestávkami působil jako zahradník.
Ewald Murrer
Zahrada, zámecký park. Svět uzavřený zdí, svět bez času, svět ticha, snění. Jdu-Ii cestou sypanou pískem, či chrastí-li pod mýma nohama drobný štěrk, nebo kráčím-li dokonce po měkkém trávníku, stávám se stínem a vstupuji do tichého rozhovoru se stíny dávných postav, které se dotýkaly těch míst.
Náš rozhovor se odbývá v řeči zvuků. Nasloucháním klapotu střevíčků, hlasu ptáků, pomalému ťukání stařeckých holí, dětem, šumění listů, křehkému našlapování brouků v stéblech, štěkotu psů. Stromy nad mou hlavou důstojně kývají větvemi a květy mne oslovují neuvěřitelnými vůněmi.
Dýchá z těch míst dech velkého demiurga, stvořitele přírody, A také dech zahradníků, dech dávných pánů zahrad. A v zahradách Pražského hradu je komu naslouchat, je mnoho ke spatření. Pozorný pozorovatel zahlédne mezi keři důstojnou postavu s královskou korunou, zaslechne pobíhání chrtí smečky. I dlouhé, těžké šaty šlechtičen spatří v dálce zahrady. V zahradě na Valech můžete spatřit mezi nekonečným letem holubů i těžký pád pánů Martinice a Slavaty, husí brko jejich písaře jak se otáčí ve větru a pomalu padá na kupu měkkého hnoje. Můžete spatřit Josipa Plečnika jak s rolemi plánů v rukách vleče své býky po schodech, aby je pak zaklel do věčné námahy zvířecích atlasů, nesoucích stříšku v zapomenutém koutě nádvoří.
Ewald Murrer doporučuje
publikováno 5. 11. 2008 v 00.59hv kategorii fejetony EMW — žádný komentář »
Je to možná nečekané, možná je to ostuda - faux-paux a může to být od člověka který má v jistém smyslu pověst básníka chápáno i jako nějaké nadřazování, jako nějaká póza. Já totiž vlastně nemám co doporučit - nezaujalo mě vůbec nic, dokonce mě vůbec nic nezaujalo tak hluboce, že již ani nemám chuť hledat zda mě ještě něco zaujme.