Ewald Murrer

Ewald Murrer hovoří sám k sobě ústy Jo Sia-Si, blázna který v sobě oslovuje mudrce: “Milé dítě, brány otcovského domu jsou ti zavřeny, pospěš tedy na cestu. Všechny mé příběhy znáš, již jsou dopovězeny, všechna má pohlazení jsou rozdána – všechny políčky jsem ti dal. Pospěš na cestu, až se jednou vrátíš k mému smrtelnému loži, vypovíš mi své příběhy. Jediný dotyk, který na nás ještě čeká, je ten, kterým mi zatlačíš oči. Odejdi dítě, není již ničeho, co bych ti nedal.”

vyhledávání

nepřehlédněte!

• 

1. Rubriky

   • čtení a akce (13)
   • novinky (35)
   • recenze a ohlasy (35)
   • rozhovory, portréty, medailony (5)
   • texts in english (4)
   • texty (89)
     • fejetony EMW (2)
     • Knihy, publikace, CD a další nosiče (4)
     • korespondence (3)
     • texty EMW (61)
   • video a audio básně (7)
   • vizuální básně (22)

2. Stránky

   • Fotogalerie
   • Helena Wernischová
   • Kontakt
   • O mně (řečí oficielní)

Archivy

• Duben 2012 (5)
• Březen 2012 (3)
• Duben 2011 (2)
• Březen 2011 (1)
• Prosinec 2010 (1)
• Březen 2010 (1)
• Únor 2010 (2)
• Prosinec 2009 (1)
• Listopad 2009 (1)
• Říjen 2009 (1)
• Srpen 2009 (2)
• Červenec 2009 (1)
• Červen 2009 (4)
• Květen 2009 (7)
• Duben 2009 (10)
• Březen 2009 (17)
• Únor 2009 (8)
• Leden 2009 (1)
• Prosinec 2008 (26)
• Listopad 2008 (87)

Odkazy

• Hajku
• 
• 
• Skupina XXVI

Helena Wernischová

- oblouk života a doby. Na dveře, k nimž jsme pozváni, se neklepe. Snažili jsme se pochopit použité výrazy. Jestli ten kraj budete milovat, poznáte, že je plný bolesti.

Helena Wernischová se narodila v roce 1942 v Praze, vystudovala střední průmyslovou školu keramickou (malířka porcelánu) v Karlových Varech, maturovala v červnu 1961. Během studií vystavovala kresby na školních výstavách, psala a kreslila do školního časopisu, recitovala, byla dramaturgyní a scénografkou studentských představení. V září 1961 nastoupila na umístěnku jako mistrová v porcelánce na Karlovarsku a provdala se za básníka Ivana Wernische, studenta téže školy. V roce 1962 narození syna Martina, 1964 syna Michala. Rozvod 1973.

Pracovala jako dělnice, aranžerka, zahradnice, lepička sáčků, domácí dělnice pro Výtvarná řemesla, od roku1971 svobodné povolání. Ilustrace pro noviny, časopisy, přibližně 70 knižních titulů (Turgeněv, Leskov, Austenová, Daudet, Vodnaňský, von Saar, Feldeková aj., v roce 1989 čtyřicet osm perokreseb ke Kašparu noci Aloysia Bertranda). Volné cykly ilustrací, přibližně 500 listů formátu A3 (Baudelaire, Ghelderode, Ripellino, Mill, Bunin aj.- perokresby i grafiky, kombinované techniky, akvarely atd.), a cca 150 olejomaleb formátu 50×50 až 100×100 cm rozprodáno z atelieru a antikvariátů (Dlážděná, Ječná, Zlatá ulička) do soukromých sbírek v Čechách, Německu, Švýcarsku, Itálii, Francii, Švédsku, Holandsku, Belgii, USA atd. Deset samostatných výstav (Galerie Fronta, Praha 1974, 1986; Kulturní středisko Italského velvyslanectví, Praha 1990 atd.) Dále účast na 22 kolektivních výstavách (devětkrát v zahraničí; Mánes - Praha, Kriterion 1993 olejomalby; Podoby fantaskna v českém výtvarném umění 20. století, Hluboká nad Vltavou atd.) Psali o ní Josef Palivec, (výstava v Československém spisovateli 1969; Prózy, listy z vězení, pozdravy přátel, Torst 1996), Jiří Padrta (katalog výstavy v divadle v Táboře 1971), Josef Kroutvor (o výstavě v galerii Fronta v Typografii 1975, v samizdatových Suterénech 1983, v Suterénech H+H 2001), Oldřich Král (Čtení pro ženy 1981), Viktor Šlajchrt (v Revolver Revue 1998) a další.
Citováno z knihy Václava Cílka Borgesův svět (Dokořán 2007), nominované na cenu Magnesia Litera 2008

Zde se podívejte na texty a fotografie z vernisáže výstavy Heleny Wernischové ve Faustově domě v Praze dne 19. října 2009

Melancholie:

…také Vaše práce mě utvrzují v poznání, že mateřským znamením umění bylo a je „ozvláštnění”.
Je jedno, když někdo chápe význam tohoto slova jako „znetvoření”. Prodělá na tom sám.

Jiří Kolář