Ewald Murrer hovoří sám k sobě ústy Jo Sia-Si, blázna který v sobě oslovuje mudrce: “Milé dítě, brány otcovského domu jsou ti zavřeny, pospěš tedy na cestu. Všechny mé příběhy znáš, již jsou dopovězeny, všechna má pohlazení jsou rozdána – všechny políčky jsem ti dal. Pospěš na cestu, až se jednou vrátíš k mému smrtelnému loži, vypovíš mi své příběhy. Jediný dotyk, který na nás ještě čeká, je ten, kterým mi zatlačíš oči. Odejdi dítě, není již ničeho, co bych ti nedal.”
vyhledávání
nepřehlédněte!
Rubriky
- čtení a akce (13)
- novinky (35)
- recenze a ohlasy (35)
- rozhovory, portréty, medailony (5)
- texts in english (4)
- texty (89)
- fejetony EMW (2)
- Knihy, publikace, CD a další nosiče (4)
- korespondence (3)
- texty EMW (61)
- video a audio básně (7)
- vizuální básně (22)
Stránky
Archivy
- Duben 2012 (5)
- Březen 2012 (3)
- Duben 2011 (2)
- Březen 2011 (1)
- Prosinec 2010 (1)
- Březen 2010 (1)
- Únor 2010 (2)
- Prosinec 2009 (1)
- Listopad 2009 (1)
- Říjen 2009 (1)
- Srpen 2009 (2)
- Červenec 2009 (1)
- Červen 2009 (4)
- Květen 2009 (7)
- Duben 2009 (10)
- Březen 2009 (17)
- Únor 2009 (8)
- Leden 2009 (1)
- Prosinec 2008 (26)
- Listopad 2008 (87)
Odkazy
Kaple batmanská
publikováno 31. 3. 2011 v 19.19v kategorii novinky, vizuální básně — žádný komentář »
Ať se vám všem dobře daří! Revolucí smíchu proti managerům temna!
publikováno 23. 12. 2010 v 19.26v kategorii novinky — žádný komentář »
Marek Hejduk fotograf, aneb zvláštní úhel pohledu
publikováno 9. 3. 2010 v 14.46v kategorii čtení a akce — 2 komentáře »
Úvodní slovo k vernisáži výstavy fotografií Marka Hejduka Svíravé sloupy a jiné fotografie. 8. 3. 2010 v literární kavárně Řehoře Samsy v Praze
Ewald Murrer
Marek Hejduk je plachý. Poznal jsem ho jako plachého básníka, znám ho jako plachého diskutéra, jako plachého kamaráda, plachého fotografa. Marek Hejduk se ostýchá podívat se na svět kolem sebe zpříma, podívat se na svět jako na celek, obsáhnout ho celý v široké škále tvarů, barev, pohybů a osudů. A o to více se věnuje oněm výsekům které na něho pro jeho ostych zbydou. Dlouho se dívá na křivku či jiný geometrický tvar v nehybnosti nějakého kouta do nějž se většina ostatních - těch kteří se na svět kolem sebe dívají jako na celek - nikdy pořádně nepodívá, neboť by to považovala za ztrátu času. Ale Marek Hejduk si v těch koutech hledá své poklady. Své soukromé a často jen obtížně sdělitelné poklady. Je okouzlen těmi rýsujícími se minipříběhy, které pro něj mohou být v sekundě celým životem, na milimetru papíru románem. Zkušený kunsthistorik by zde možná řekl, že fotograf Marek Hejduk má nezvyklý úhel pohledu. Jiný úhel pohledu. Ale jaký úhel pohledu to vlastně ten Marek má?
Ticho za básníka Bohdana Lenerta
publikováno 10. 2. 2010 v 22.22v kategorii novinky — žádný komentář »
23. ledna 2010 zemřel ve věku nedožitých 44 let Petr Sládek, básník Bohdan Lenert, můj přítel a souputník se kterým jsme se setkávali nejen na stránkách časopisů… Petr, ten jenž v hlubokém žáru oslnivého vedra vstoupil do křovin na Komorní hůrce aby se v žíhaninách stínu setkal s cizincem ve vlastním nitru. Rozloučení se událo v jeho rodném Chebu, v kostele sv. Václava.
V houštině slov a osudů… Několik vět o básnickém setkání ve Vimperku
publikováno 10. 2. 2010 v 22.10v kategorii novinky, čtení a akce — 6 komentáře »
Ewald Murrer
U smíchovského nádraží jsem do auta naložil Pavla Kukala a Šárku Hromádkovou abychom vyjeli zasněženou krajinou z Prahy k Šumavě vstříc třetí Houštině slov, literárnímu večeru z cyklu který ve Vimperku pořádá v tamním Městském kulturním domě Roman Szpuk, duchovní otec skupiny XXVI. Ve Vimperku jsme podle telefonických instrukcí Romana Szpuka našli hotel Terasa, kde nám bylo přespat. V lokále této ubytovny jsme počkali na další účastníky poetické seance - Kateřinu Rudčenkovou a Milana Šedivého. Po úvodních kávách, pivech, džusech a také po českých oblohách na evropských talířích jsme vyšli do města na malou procházku - antik, pak přes náměstí s pověstnou vimperskou madonou náboje nečekaně erotického dolů kolem pivovaru a zase vzhůru na zámek. Výhledy do krajiny a na střechy města. Povídání, seznamování. Na zámku zjištění že již tam není svérázný lokál kde jsme před dvěma lety s Romanem a Ivou Košatkovou sledovali místní mládež a její těkavé reakce na všelijaké omamné látky. Pak již v šeru cesta do místního kulturního domu - kde na podiu klavírista Jan Tláskal ladil svůj nástroj. Pod podiem úctyhodné čalouněné křeslo se stojací lampou hodné Nedělních chvilek poezie. Na začátek seance ostatně Jan Tláskal zahrál jeho někdejší znělku.
Na nábřeží je již zima
publikováno 4. 12. 2009 v 12.13v kategorii novinky, texty EMW — žádný komentář »
Ewald Murrer
Nad Vltavou plyne stříbřitý opar.
Hutnými mraky s otisky ptačích pařátků
tiše proplouvají ryby s třpytivými šupinami.
Lodě stoupají spletí čar perokreseb stromů
jako neslyšné páternostery do nebe.
U dna číhá pravěká nestvůra.
Ruce se hřejí na šálcích čaje,
drobky z koláčů křupou pod nohama.
Dívám se z okna a píši báseň.
Někde velice velice daleko
vleče pan Mělník těžkou bednu do schodů.
Kořeny, kmen a větve melancholie - Výstava obrazů, kreseb a prací na papíře Heleny Wernischové
publikováno 1. 11. 2009 v 21.28v kategorii čtení a akce — 1 komentář »
Akademický klub I. lékařské fakulty University Karlovy - Faustův dům, Karlovo náměstí 40, Praha 2. 19. října až 6. listopadu 2009. Vernisáž proběhla 19. 10. 2009 od 17 hodin. Úvodní slovo pronesla prom. hist. Věra Jirousová, zazpívaly členky a členové dětského komorního sboru Slavíček pod vedením Lenky Šmídové (členkou sboru je mj. Adelaida Henrietta Wernischová).
Helena Wernischová - charakteristika některých vystavených děl:
Zasněžené město (1980 - 2005; 100 x 100 cm) má kořeny ještě v Praze bez barevných fasád, sešeřelé, tmavé, jen okna sem tam žhnou do smrákání. Oblak-vznášedlo nehlučně klouže ulicemi těsně nad sněhem, ptačí skřeti upřeně pozorují. V průchodech mizí chodci. Ptačí hlava uprostřed fasády a lístek s nápisem Lop-Lop zmiňují letmo Maxe Ernsta, plakát na domě s citací Magritta se přihlašuje k tichu, utkvělosti a úžasu. Hale-Boppova kometa v okně je zdvojenou datací, takto vypadalo její postavení nad Prahou r. 1997. A na svěže zeleném kopci (kupoli) nad zasněženým městem rej soch (osudů?), činnost a nová zauzlování.
Podzim nám přikryl ústa hrubou dlaní
publikováno 16. 10. 2009 v 15.01v kategorii texty EMW — žádný komentář »
Ewald Murrer
Nebe v těžkém sametu kouře.
Nad městem volavka v olejové duze.
Déšť nedopadá na zem.
Projít se někdy s otcem lesem plným ptáků…
publikováno 13. 8. 2009 v 12.37v kategorii texty EMW — žádný komentář »
Ewald Murrer
Když jsem byl dítě, zdálo se mi o tom.
Ptáci byli překrásní, barevní a jemní,
sedali nám na ruce, ramena i hlavy.
Dnes vím že tím lesem nikdy nepůjdeme.
Nepoznal jsem co znamená mít otce.
Ten můj mě zradil.
Utekl ze všech map,
a já na nich chtěl rukama zakrýt jeho skrýše,
a chránit ho od všeho zlého.
Styská se mi
publikováno 4. 8. 2009 v 14.59v kategorii texty EMW — žádný komentář »
Ewald Murrer
Stýská se mi
po cestě na kterou prach kreslí obrazy,
po šepotu olší,
po křiku ptáků náhle vyplašených.
Smutek přišel jako tichý host,
hrající pro mne píseň zoufale monotonní…